Utekl téměř rok od mé první myšlenky zkusit si triatlon. Vloni touhle dobou jsem sice už zahodila berle, ale na čistokrevný běh to ještě nebylo. O tom, jak jsem se dostala k triatlonu, najdete více tady (https://www.bezimsvetem.cz/plavu-jedu-na-kole-a-bezim-svetem/). Letos jsem netroškařila a rovnou se v květnu postavila na start duatlonu a dvou sprint triatlonů. Jak se mi dařilo na triatlonech se lze dočíst níž.
Poděbradský triatlon
První letošní triatlon, také premiéra pod novým koučem. Nebudu lhát, že jsem nebyla nervózní. Jednalo se o trochu jinou nervozitu než před běžeckými závody. V triatlonech jde mimo samotné výkony v jednotlivých disciplínách také o „malé věci“, které ovlivňují právě ty samotné výkony. Záleží na tom, jak si uložíte věci do depa, zda si nezapomenete dostatečně připravit boty a helmu, jak si zapnete neopren a nandáte plavecké brýle, zda si při plavání loknete, jestli nezapomenete jíst na kole… mohla bych pokračovat dál. Tyhle malé věci se stále učím a ještě dlouho učit budu. Pár dnů před závodem jsem si pořídila triatlonové tretry a zkoušela naskakování a obouvání za jízdy. (Pro mé běžecké či nesportovní čtenáře: triatlonové tretry mají většinou jen 1 suchý zip a nemají jazyk, proto se lépe obouvají za jízdy. V neposlední řadě mají na patě očko, za které je lze pomocí gumičky přichytit ke kolu pro lepší naskakování.) Díky těmto mechanismům zkrátíte čas v depu. Pokud je nemáte zautomatizované, tak vám je nervozita může velmi zkomplikovat.
Část první
Předstartovní přípravu jsem kromě rozklusu, na který jsem si zapomněla vzít druhé běžecké boty, zvládla úspěšně. Start byl rozdělený dle pohlaví, což mě ušetřilo pár ran do hlavy a kopanců. Plavecká část nedopadla úplně špatně. Z vody lezu na 9. místě (mezi ženami). Po technické stránce mám stále co zlepšovat, také nevím, co si v závodě můžu dovolit, tudíž se snažím plavat co „nejhydrodynamičtěji“ a víc neřešit. Během přeběhu do depa rozepínám neopren a sundavám vrchní část. V depu se úspěšně (narozdíl od loňského karlovarského závodu) dostávám i ze spodní části neoprenu. Nandavám helmu, beru kolo a vybíhám.
Část druhá
Hlavou mi probleskne, že teď přijde moje chvíle s naskakováním. Radši jsem si zpomalila a v klidu se kousek svezla po levé šlapce. Za zatáčkou se postupně obouvám, o pár set metrů dál poctivě svačím (co svačím se dozvíte v dalším článku). Cyklistická část byla dost větrná a dost placatá. Pro mě nic moc, ale i tak dojíždím dost lidí a málokdo mě předjíždí. Před cílem mě ale stejně zezadu berou 2 holky, které trochu hákují, i když by se to nemělo. Vyzouvání a seskakování proběhlo také podle plánu. Probíhám depo, zahazuji helmu a skáču do běžeckých bot.
Část třetí – finální
Holky jsou kousek přede mnou a já si je hned cca za 300 m dál vychutnávám. Mám úplně jinou kadenci běhu. Soustředím se na techniku běhu, dlouhý krok, srovnané ruce. Jako při běžeckých závodech, když už mi dochází a ještě se snažím něco předvést. Vlastně tak to v triatlonu je. Po kole má člověk chuť to zabalit. Nohy moc neběží, plíce pálí, hlava hlásí stopku. To je triatlon. Za pár kilometrů se to většinou zlepší. Anebo taky ne a můžete trpět ještě x kilometrů. Prostě běžím a užívám si mimokomfortní zónu. Snažím se držet tempo okolo 4 min/km. Míjím dost lidí. V posledním okruhu mi začíná trošku docházet, ale vidím kousek před sebou jednu holčinu. Zrychluji, předbíhám ji a přemýšlím, zda mám na to s ní jít do finiše, kdyby mě zezadu ještě překvapila. Naštěstí je tohle triatlon a tak jí na posledním kilometru dávám ještě téměř 30 s.
Nakonec jsem si vyběhala v ženách 5. místo (2. v kategorii do 30 let), což teď fakt beru. Hezký letošní „votvírák“. Poděbradský závod mohu jen doporučit, i když křížení cest z a do depa bylo trochu kritické. Také se sluší poděkovat rodičům, Danovi, Tomovi, Terezce a Jirkovi za podporu a fandění. Triatlony jsem si fakt zamilovala nebo spíš ten pestrý životní styl.
ČP MČR sprint triatlon v Brně
Ukrojila jsem si příliš velké sousto. Původně se mělo jednat jen o český pohár, ale nu co už, zkusila jsem si rovnou MČR. Český triatlon je dost nevyzpytatelný. Na rozdíl od atletiky se často během sezóny hne s termíny závodů či s mistrovstvími. V Brně jsem chtěla závodit už jen proto, že tu mám dost kamarádů, s kterými jsem se chtěla vidět. Také rodiče se rozhodli mi udělat full-support.
Krásné předzávodní ráno
Sehnali jsme ubytování na druhé strany přehrady v zajímavě opravené staré hradní prádelně. Ráno jsem se šla podívat na hrad Veveří. Takovou hezkou přírodu jsem v okolí Brna nečekala (nemám nic proti Brnu). Den jako korálek. Kontroluji závodní vybavení a pomalu se chystám na rozjetí cestou na start. Ještě si odskakuji na toaletu a se zděšením zjišťuji, že na mě přišly „dámské problémky“.
Tohle téma je ve společnosti tabu, přitom to patří k životu téměř každé ženy. Ve sportu, kde má téměř každá 2. žena problémy s nepravidelností či úplným vymizením menstruace, se o tom také příliš nemluví, přitom by mělo. Není to sice nic hezkého, ale příroda si to tak prostě zařídila a bez toho bychom vymřeli. Zajímavější na tom je, jak tento cyklus ovlivňuje ženskou psychiku, ale o tom někdy jindy. Po fyzické stránce se vědcům zatím nepodařilo dokázat například ovlivnění výkonů ve sportu. V triatlonu to z mého pohledu znát jde. Když se namočíte a pak ještě musíte sedět nějakou dobu na kole, není to nic příjemného. Omlouvám se všem mužským čtenářům, musela jsem na tento problém trochu upozornit.
Divoké vlny a vítr
Plavání v Brněnské přehradě alias na Prýglu mi připomnělo plavání v moři. Soupeřky mi vždycky zmizely za vlnou a já se pak snažila zorientovat, kam mám vůbec plavat. Ke své pracně natrénované šipce se moc vyjadřovat nebudu, jednalo se spíš o jakýsi placák. Po výběhu z vody a celkem dobře zvládnutém depu si dělám ostudu při naskakování na kolo. Najela jsem do kuželu. Naštěstí mě tento manévr nestál žádnou penalizaci. Vítr nás potrápil i na cyklistice, kde jsem se snažila dojet nějakou skupinku, což se mi ve druhém okruhu podařilo, ale holkám se moc nechtělo a stejně jsem jim zbytek kola odtála proti větru já. Na běhu jsem se zase krásně rozběhla, ale na 5 kilometrové trati už se moje velká ztráta z plavání a kola nedala stáhnout. Končím na 19. místě (6. v kategorii), ale NE poslední!
Jsem vděčná, že jsem závod zvládla. V cíli na mě čekal početný „fanklub“ složený z rodičů, babičky, běžecké kamarádky Natky a také známých z Brna, kterým moc děkuji.
PS. Párkrát se mihnu v tomhle videoreportu na ČT sport:(https://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/322297371361002/?fbclid=IwAR0RlsobYcvY5JZGRSNowXEhxuSUDLmyrFOLhZ-smZRXESbyrklaPQP4Rn0).
Konec začátku
Nyní mě čeká trochu jiný závod. Musím zamakat na zkouškách, protože kvůli nepozornosti musím plnit vyšší počet kreditů, jinak mi hrozí vyhazov. Na start se postavím pravděpodobně až na konci června nebo na začátku července. Snad ještě něco přitrénuji. Chystám se na pár sprint a olympijských triatlonů. Když mi nevyjde daleké cestování v srpnu, tak si možná zkusím i nějaký delší triatlon, ale možná to zbaběle nechám až na další rok. Kéž bych měla stejnou motivaci jako na trénování a závody i na učení.
Všem, kteří jste to dočetli až sem, gratuluji! Běhu, kolu a plavání zdar!
