Poslední víkend v září jsem se rozhodla strávit běžecky – závodně. Slíbila jsem výpomoc pražské Jesce na MČR družstev v Plzni a druhý den jsem se rozhodla pokusit se aspoň trochu si vylepšit letošní ne úplně povedenou sezónu a třeba ulovit nějakou tu medaili na MČR v silniční desítce.
V sobotu jsem běžela po dlouhé době 3km na dráze. Po problémech s okosticemi a kvůli nadcházejícímu nedělnímu závodu jsem se rozhodla nechat tretry doma. Pokud máte podobné problémy s tretrami, doporučuji také zvážit závodění pouze v „maratonkách“. Na stadionu jsem potkala mnoho kamarádů, které jsem po dlouhé době zase ráda viděla.
Do závodu jsem šla s čistou hlavou, šlo mi jen o to získat co nejvíce bodů pro tým.
Bohužel nemám natrénováno na nějaký dobrý čas, ale tak je konec dráhové sezony a já mám teď trochu jiné plány. Brala jsem 2. místo (9 bodů). Jeska skončila nakonec 3. Gratuluji všem!
Okey, 1 medaile by byla. Snad mi zbyly nějaké síly na neděli. Přesouvám se do Prahy a přespávám u příbuzných (díky moc, Verčo a Borisi).
V neděli ráno cestuji přes půl Prahy do Běchovic radši s velkým předstihem. Nemusím masové závody, ale tohle bylo MČR a jednou za rok to snad přežiji. Nikoho tu nemám. Všichni jsou ve skupinkách a já se cítím trochu opuštěně. Jdu se rozklusat. Běchovice se začínají plnit. Velká nevýhoda je, že musíme odevzdat zavazadla 20 minut před startem. Bojím se, že vytuhnu, ale naštěstí není taková zima.
Batoh odevzdán. Naposledy vyčůrat a hurá ke startovní čáře. Konečně potkávám známé tváře. Dostávám pár rad od zkušenějších. Dám pár rovinek a už jen zhluboka dýchám a říkám si svou předstartovní mantru. Popřeji štěstí ostatním a zkontroluji tkaničky.
Prásk! A běžíme.
Kouknu na hodinky a vidím tempo kolem 2:30 min/km. Tak to asi ne… Zvolním a koukám po hlavních soupeřkách. Jedné se držím a pak utíkám sama. Přede mnou je cca 20 m skupinka běžců. Zkouším ji doběhnout, ale fouká vítr a nechci plýtvat silami. Párkrát zkontroluji hodinky, ale běžím spíš na pocit. Soustředím se na techniku a dýchání. Občas se snažím usmát na fanoušky podél silnice.
5km – občerstvovačka – shodím několik kelímků v řadě a jsem celá mokrá. Snad mi dál nebude moc zima…
Někdo za mnou dupe. Zní to jako nějaká soupeřka. Soustředím se na sebe. Ještě přijde můj čas.
Hrdlořezák – prý nejhorší místo na celé trati. Je pravda, že všem zahýbá s celkovým časem, ale tak hrozný opravdu nebyl. Vzpomenu si na svoje vrchařské mantry a běžím. Kupodivu se mi stále běží dobře a včerejší trojku vůbec nepociťuji.
Teď přichází poslední km, nakloněná rovina. Snažím se dohnat někoho přede mnou. Už začínám cítit, že to nejde úplně lehce. Ale říkám si: teď je ta chvíle, kdy musíš vydržet běžet a nezpomalovat. Makám a vyhlížím cílovou bránu.
Dlouhá cílová rovinka se začíná pomalu překlápět dolů. Vidím trenérku s trenérem. Všichni mi fandí. Jsem v cílové rovince. Běžkyni přede mnou sice nestihnu předběhnout, ale zas až tak mi to nevadí. Jsem totiž v cíli jako 1. juniorka.
Což znamená můj 1. titul mistryně ČR v jednotlivcích!
S časem úplně spokojená nejsem, ale prý byl vítr. Navíc doufám, že ještě něco do MS v běhu do vrchu přitrénuji. Aspoň to bylo pod 40′. Nikdy nebudu spokojená.
V cíli hledám trenérku s trenérem, kteří mi gratulují a pomáhají mi… Obleču se a jdu se vyklusat. Pak už mě čeká jen vyhlášení, rozhovor pro ČT, který budou mimochodem vysílat v pátek večer na ČT sport, fotka s patníčkem a cesta zpátky za příbuznými. Večer ještě navštěvuji kamarádku a pak jedu domu.
Večer v autobuse si rekapituluji, co jsem vlastně stihla za 2 dny. Stihla jsem mít 2 medaile na MČR. To jsem nestihla za celou letošní sezonu a teď to stihnu za 2 dny!
Jsem vděčná za všechny lidi okolo mě. Možná to bylo jen štěstí. Možná jsem si měla zlepšit náladu na konci sezony. Kdo ví…
Teď pár dní odpočinek a pak zase hurá do kopců.
Běhu zdar!
Obrovská gratulace 🍀😍💪
V pátek budu koukat 📺