Rozhodla jsem se psát i o cestování. Přece jen „Běžím světem“ obsahuje i slovo svět = cestování. Kdo mě zná, ví, že běhám vždy a všude. V článku se dozvíte mnoho o Norimberku, ale i o běžeckých trasách v jeho okolí.
Do Norimberku jsme přijeli především navštívit příbuzné, kteří nás provedli Norimberkem a krásně se o nás postarali.
Cesta vlakem do Norimberku trvá z Klášterce cca 4 hodiny. Musí se nejméně 1 přestupovat. Vlaky na sebe čekají, takže se nemusíte moc stresovat, že byste nějaký nestihli. Největší překvapení (a při cestě zpět zase největší oříšek) bylo pro nás přidávání resp. odpojování vagonů během jízdy v Německu. Když odjíždíte do Česka, musíte si ohlídat, že sedíte ve správném (většinou posledním) vagonu, jinak se vám může stát, že dojedete na druhou stranu Bavorska.
Norimberská historie sahá až do 11. století. Ve městě najdete hrad, mnoho kostelů, historických domů či jiných památek. Za nacismu byly ve městě vybudovány obrovské stavby určené pro říšské sjezdy. Obyvatelé se za ně stydí. Norimberk byl bohužel během 2. světové vybombardován. Město se podařilo krásně zrekonstruovat.
Začali jsme norimberským hradem, z kterého je krásný výhled na celé město. Pokračovali jsme dolů kolem Dürerova domu až k řece. Viděli jsme několik památek, jejichž jméno si úplně nevybavuji. Zaujali mě 2 kostely (Frauenkirche, St. Lorenz).
Na oběd jsme se zastavili na Altstadt festivalu, kde se dala ochutnat typicky norimberská kuchyně. Samé Wursty, Kloß a zelí…
Cestou zpátky jsme se stavili u Hitler-gebäude. Obrovské nedostavěné monstrum.
Na Norimberku (ale i na celém Bavorsku) nás fascinoval pořádek a pohoda, která tam panuje. Teda mimo fotbalová utkání.
Jelikož mám radši kopce, vzali nás strejda s tetou na kopec. Vlastně spíš na hromadu hlíny, která zbyla po tvorbě kanálu Donau-Main, odkud se rozprostíral pohled na všechny strany. Nemohla jsem odolat a proběhla jsem se 2x na kopec a podél kanálu. Vedle kanálu vede písčitá cesta, přímo stvořená na tempové běhy.
Druhý den mi zbyl čas na prozkoumání místních polí a lesů, taky přímo stvořených na běhání. Přestože byl krásný teplý den, potkala jsem jen 3 cyklisty, 2 běžce a turisty. Kolem Norimberku se nachází velké množství (běžeckých) tras. Značení je trochu jiné než v Česku. Na mapě vidíte červenou, v reálu vidíte červený křížek na bílém podkladu.
Doufám, že budu mít do Norimberku zase brzy cestu.
Jestli máte v plánu sem někdy zajet, nejlepší je to na podzim. Ale to asi ve většině měst.
A kam cestujete na podzim vy?
Cestování a běhání zdar!
