Na mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině se mi naskytla možnost udělat rozhovor s Barborou Havlíčkovou. Myslím si, že jste o Barče určitě někdy slyšeli. Kdyby náhodou ne, tak vám ji malinko představím. Bára je naděje českého běžeckého lyžování, která se už v dorosteneckém věku začala výrazně prosazovat mezi dospělými závodnicemi. V 17 letech závodila na zimní olympiádě v Koreji. Říká se o ní, že je nástupce Kateřiny Neumannové. Mimo jiné je výbornou reprezentantkou v běhu do vrchu (letos juniorská mistryně Evropy a vícemistryně světa), silná osobnost, bojovnice a dobrá kamarádka. Nesmírně si jí vážím pro její ostrý humor, upřímnost a ochotu udělat se mnou rozhovor. 😀 Díky, Baru.
Co tě baví víc – běžky nebo běh? A přemýšlela jsi někdy, že bys dala běhu přednost? Jsi totiž výborná běžkyně a nejen do vrchu. Umíš vybouchat i specializované dráhařky…
Těžko říct. Baví mě běžky i běhat. Tyhle sporty jdou dělat dohromady a navzájem se doplňují. Nedokážu si představit jen běžkovat nebo jen běhat. Přes zimu běžky, v létě běh. Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych dala běhu nebo běžkám úplně přednost. Ráda bych to tak dále kombinovala a myslím si, že by to i mělo jít. Jediné, co vidím jako problém, jsou závody. Někdy se mi totiž kryjí. V současné době jsou u mě na prvním místě běžky.
Jak to máš s trenéry? Na vrchy s tebou jezdí jako trenér tvůj taťka, ale vím, že máš ještě nějakého běžkařského…
Mým trenérem je můj taťka, který mě trénuje celý rok a který mě ke sportu přivedl. On sám dřív závodně běžkoval a teď mi vytváří super zázemí. Je nejen taťka a trenér, ale i servisman a stará se vůbec o všechno. Celá má rodina mi neuvěřitelně pomáhá.
Neznám žádné jiné skvělé rodiče, které takto podporují své děti ve sportu (i bráchu, ten dělá hokej). Jsem jim za to strašně vděčná.
Máš nějakou oblíbenou sportovní značku? Pomáhá ti nějaký sponzor s materiálním vybavením?
Závodím na lyžích Fischer a mám od nich i boty. Už od malička mi poskytují skvělé podmínky. Používám hůlky značky Swix, se kterými jsem nejvíc spokojená. Od značky Swix mám i sportovní oblečení, které je super. Na zimu mě obléká značka Blackjack. Teď se rýsuje spolupráce s firmou On cloud, jejichž boty jsem měla možnost otestovat a opravdu mi vyhovují. Podporu sponzorů mám obrovskou a bez nich by to nešlo.
Jak regeneruješ? Používáš nějaké výživové doplňky?
Co se týká regenerace, tak tam musím uznat, že mám obrovské rezervy. Jsem na to trochu lempl. Snažím se kvalitně stravovat, ale nepoužívám žádné speciální výživové doplňky, maximálně ionťák nebo nějaké sportovní tyčinky. Snažím se také kvalitně protahovat a dělat stabilizační cvičení. Teď mám půjčený Compex (elektrostimulátor). Výjimečně si domluvím nějakou saunu nebo masáž. Ale moc to nepřeháním.
Co jídlo? Ještě ráda pečeš? Co pečeš nejraději? Kdo tě inspiruje v kuchyni?
Pečení a vaření je mimo sport můj největší koníček. Vždycky když se vracím domů, těším se, až budu stát v zástěře za plotnou. Při vaření si úžasně odpočinu. Jelikož se blíží Vánoce, strašně se těším, až budu péct cukroví. Půlku upeče mamka a druhou já, proto máme každý rok víc než 10 druhů cukroví. Už jsem si sepsala, co budu péct. Moje největší specialita jsou vosí hnízda, Masarykovo cukroví a různé kuličky. Obecně radši vařím a peču sladké. Na sladkém opravdu ujíždím. Ráda peču z tvarohu různé cheesecaky, záviny, protože ty má ráda mamka. Já a taťka jsme spíš čokoládový typ. A taky miluji tiramisu. Někdy peču i drobenkové koláče, na podzim zase bábovku, snažím se vyhovět všem.
Jinak v kuchyni mě samozřejmě nejvíc inspiruje maminka a babička. Často peču spíš podle citu. Recepty si různě upravuji. Když vidím nějaký zajímavý recept na instagramu nebo u nějaké blogerky, tak ho ráda vyzkouším.
Jsi známá osobnost, proto většině lidí neunikly tvé loňské problémy s váhou. Už jsi v pořádku? Nepřemýšlela jsi o tom, že bys nějak pomohla odstranit toto tabu? Co bys poradila ostatním holkám s podobnými problémy?
V současné době mohu říct, že už jsem v pořádku, problémy s váhou patří do minulosti. Tahle kapitola už je pro mě uzavřená a nechci, aby si mě s tím lidi spojovali. Problém už je za mnou a nechci se k tomu už víc vracet.
Na druhou stranu bych v budoucnu možná ráda někomu pomohla. Překvapilo mě, jak je tento problém v současnosti ve sportu rozšířený. Ale je těžké o tom takhle mluvit a stále se k tomu vracet.
Co bych poradila holkám? Je to běh na dlouho trať, takový vytrvalostní závod. Mně se snažilo pomoct hodně lidí, hlavně moje rodina. Člověk se musí rozhodnout pomoct si sám. Bojovat. Důležité je si srovnat hodnoty v hlavě, jestli opravdu něčemu pomůže to, že budete mít o pár kilo méně a o pár procent tuku v těle méně. Budete šťastnější? Já jsem rozhodně šťastná ani spokojená nebyla. Hlavně co pak člověk z toho života má, když se všechno točí jen kolem jídla. Člověk ztrácí vše, co má okolo. To je šílený.
Člověk se do takových problémů dostane málokdy náhodou nebo omylem. Je to vědomý proces, který mu nějakou dobu trval a stálo ho to spoustu sil. Upřímně dostat se z toho taky nepůjde jen omylem. Člověk musí bojovat. Bude ho to stát stejně nebo i více sil, jako se do těch problémů dostat. Je to o nabourávání stereotypů. Když už byl člověk tak vytrvalý se do těch problémů dostat, musí být ještě vytrvalejší se z těch problémů dostat ven. Věřte mi, stojí to za to. Ten život je strašně krátký a je opravdu škoda ho obětovat nějakému číslu na váze. Je to opravdu zbytečné.
A taky se samozřejmě nestydět a říct si, přestože to je maximálně těžký, že potřebuješ pomoct, protože každý má v životě někoho, koho jeho problémy zajímají. Musíte si o tu pomoct říct nahlas. Když ten problém pojmenujete a začnete ho řešit, pomůže to nejvíc.
Přála bych si, aby se o tom více mluvilo a nebylo to takové tabu.
Sport je hodně o psychice. Jak jsi na tom s hlavou ty? Co je podle tebe tvá hlavní výhoda ve srovnání s ostatními?
Holčičí sport je o psychice ještě víc než ten klučičí, protože holky jsou v tomhle takové více psycho. (smích) Já jsem nikdy neměla s motivací problém. Člověk si musí říct, že to dělá pro sebe a trochu se odprostit od toho, že to dělá pro ostatní a nechtít se každému zavděčit. Důležité je z toho mít dobrý pocit. Člověk by se měl soustředit na sebe, nenechat se rozhodit a neporovnávat se s ostatními. Každý by si měl najít nějaké svoje rutiny, zjistit, co mu vyhovuje. Taky to je o tom být pozitivní a v klidu. Nemyslím si, že mám nějakou výhodu ve srovnání s ostatními.
Tušíš alespoň trošičku, kam bys chtěla jít na vysokou školu?
Na vysokou školu bych chtěla jít, i když ještě nevím kam. Trošku mě to stresuje, ale teď se soustředím hlavně na dokončení 4. ročníku a na maturitu. Pak si budu hledat nějakou vysokou školu, ale je to náročné – skloubit běžkování a studium na VŠ. Podřizuji se sněhu, a proto musím často vyrazit někam pryč. Ale samozřejmě se na nějakou VŠ chystám.
Neuvidíme tě v budoucnu na obou olympiádách (zimní i letní)? Mimochodem máš už vytetované olympijské kruhy?
Myslím si, že asi ne. Dostat se i na letní olympiádu je strašně náročné. Obdivuji všechny běžce a atlety, kteří splní limity, protože jsou hodně přísné. Strašně mě fascinuje maraton a triatlon. Bylo by to neuvěřitelný a asi nereálný, ale nikdy neříkej nikdy. (smích)
Musím se přiznat, že vytetované kruhy mám, protože když jsem byla malá, jednou jsem řekla, že když se dostanu na olympiádu, nechám si je vytetovat.
A ono se to povedlo. Tak jsem si je nechala vytetovat, ale jsou na málo viditelném místě, takže si jich moc nikdo nevšimne.
Ráda bych Barče popřála: hodně štěstí a zdraví do zimní sezony a ať zvládneš tu maturitu!
Běžkám a běhu zdar!
(foto: archiv Báry Havlíčkové)
