Od mého posledního článku utekla už dlouhá doba. Měla jsem napilno. Tréninky – učení – trochu pobytu v přírodě – jídlo – spánek. Nebylo to jednoduché období. Děkuji svému okolí za podporu. Teď už je dobře. Mám maturitu. Dokonce s vyznamenáním, i když to už nikoho nikdy zajímat nebude. Jsem přijatá na několik VŠ. Nakonec jsem se rozhodla pro studium Molekulární biologie na UK v Praze. Možná skončím jako genetička, imunoložka, nebo ještě úplně něco jiného. Ale vše zatím nechávám otevřené a doufám, že zvládnu studium skloubit s vrcholovým sportem.
Konečně jste se prokousali mým dlouhým úvodem. Tento článek vás má seznámit s Kühtai, alpskou vesničkou, kde jsem měla možnost týden trénovat. Původně jsem na toto soustředění vůbec odcestovat neměla. Krylo se mi s přijímačkami a také jsem nevěděla, jaká bude koronová situace v Rakousku. Nicméně vyšší síly zapůsobily a v sobotu večer po extralize už jsem mohla usínat ve 2000m.n.m. (Děkuju a omlouvám se trenérům, kterým jsem tímto přesunem způsobila problém.)
První den a výstup na třítisícovku
Soňa Kouřilová, Alča Matějáková, já a Pája Schorná Matyášová
Na vysokohorských soustředění je důležité nepodcenit aklimatizaci a začínat postupně. Každý je na tom úplně jinak. Já s tím například nemám vůbec problém. Stejně jsem raději začínala volněji. Přidala jsem se ke skvělé partě českých vrchařů, které mám moc ráda a kteří zrovna plánovali výstup na jeden z okolních nejvyšších vrcholů (Sulzkogel).
Vyhovuje mi kombinovat těžké fáze s volnými klusy či tempovými běhy, ani na tomto soustředění tomu nebylo jinak. Ráda jsem si zatrénovala s ostatními holkami. Konečně jsem neběhala sama. Párkrát jsem se připojila na klusy i ke klukům. Všichni tu běhají tak nějak dohromady, nikdo nic nehrotí a panuje tu dobrá nálada.
V plánu bylo i vyběhnout na Gaiskogel (cca 2800m.n.m.). Nakonec jsem musela těsně před vrcholem přejít do chůze. Vyměkla jsem. Nahoře na skalách už je člověk prostě opatrnější. Ale ty výhledy stojí za to. Cestou dolů jsem potkala ovečky. Ve snaze vyhnout se jim jsem ochutnala tvrdost místní země.
Po loňském roce bych řekla, že se docela specializuji na vrchy. Cítím potřebu se stále věnovat i dráze, proto nechyběly ani tréninky na ovále. V Kühtai se nachází čtyřdráha (na hlavní rovince je více drah). Tréninky byly zpestřeny zajímavými sparingy v podobě krav či profesionálních cyklistů ze stáje Sunweb. Výhledy ze stadionu byly také opravdu famózní.
Z archivu Alči Matějákové
Každé ráno mě vzbudilo zvonění kravských zvonců. Při každém běhu mě toto zvonění povzbudilo. Preferuji regeneraci v ledovcovém jezírku či v horském potoce. Ošklivé počasí jsem tu moc nezažila, ale jako v každých pořádných horách tu umí být pořádně kruté. Jako pravý horský milovník jsem si toto místo opravdu zamilovala. Doufám, že se sem brzy vrátím. Celé soustředění bych shrnula takto: na tomto místě to běhá samo. Moc díky, že jsem tu mohla být v této skvělé partě. Tohle soustředění mi pomohlo si ujasnit, co chci a nakoplo mě dál.
A co děláte o prázdninách vy? Troufli jste si odjet do zahraničních hor nebo objevujete ty české? Kdybyste chtěl někdo provést po Krušných horách, tak se nebojte ozvat.
Běhu zdar a horskému obzvláště!
