Za poslední měsíc se toho změnilo tolik, že to moje hlava ještě všechno nestihla pobrat. Většina změn mi doslova změnila život. Cítím, že jsem se posunula zase o krok dopředu a přestože nějaké změny byly opravdu těžké, jsem za ně o to víc ráda. Jsem teď tak trochu nový člověk, i když to zase ne. Jsem pořád ta „stará dobrá“ Anežka, která ráda hodně běhá, objevuje nová místa, miluje východy a západy slunce a nikdy neodmítne červenou řepu, ovesné vločky či zelený čaj. 😀 Ale na rozdíl od staré Anežky je nová Anežka opravdu šťastná a je v podstatě zaneprázdněna životem (busy living, v originále to zní lépe). Jo a mám vlastně nové brýle, které nosím častěji než ty staré.
První velká změna přišla v podobě přijetí na VŠ. Hlásila jsem se na více škol s různými obory (třeba i na fyzioterapii), ale nakonec u mě vyhrála Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a obor Molekulární biologie a biochemie organismů. Neděste se prosím názvem tohoto oboru. Na fakultě mu říkají raději „bílý bakalář“. Měla jsem přihlášku ještě na „zeleného bakaláře“ (ekologickou a evoluční biologii), ale více mě láká poznání lidského těla a jiných organismů. Obor by vás měl posunout především v oblasti genetiky, ale nic není pevně dané a každý si během studia přijde na své. Už od prváku si předměty vybíráme sami a tak nějak se můžeme specializovat, na co budeme chtít. Není to tak jednoduché, musíme mít určitý počet kreditů v různých modulech, ale třeba si tam nemusím dávat „kytičky“ (fyziologii rostlin) a můžu se více se specializovat na člověka nebo naopak na živočichy či různé parazity… Je to doslova věda a právě to mě na této škole nadchlo. Jako malá jsem chtěla něco vynaleznout (třeba naklápěcí kopec, aby lidi nemuseli chodit do kopce). Chuť objevovat nové mě stále nepřešla, ale spíše bych ráda pomohla lidstvu, co se týká zdravotní stránky či se specializovala na nějakou užší skupinku třeba sportovce. Myslím si, že se dá ještě na leccos nového přijít, leccos zlepšit či začít dělat úplně jinak.
Žijeme ve světě neomezených možností.
První velká změna odstartovala mnoho dalších změn. Kde budu bydlet? Chci na kolej? Kde budu běhat? Dost lidí mi doporučovalo, ať jdu alespoň v prváku na kolej. Z finanční stránky se trochu důstojnější koleje blíží nájmu bytu ve více osobách a ten pocit „být doma“, ten je k nezaplacení. Sehnat nájem v Praze není zase tak těžké. Dost záleží na lokalitě a na tom, kolik za něj chcete dát. Začala jsem byt řešit možná zbytečně brzy. I teď v září se stále dají najít dobré nabídky. Měla jsem ale opravdu štěstí na spolubydlící. Jsou to taky sportovci, i když asi neběhají tolik jako já. 😀 Byt je nově zrekonstruovaný a je na klidném místě. Nemám to tak moc daleko do jednoho lesa a do školy mi trvá cesta cca 30 min. Musela jsem si vybavit pokojík, který mám naštěstí sama pro sebe. Opravdu mě to bavilo. Ve druháku jsem chtěla jít studovat architekturu, tak jsem si opravdu vyhrála.
Bydlení by bylo a kde budu běhat? Ve sportu se často stává, že s ním lidi s příchodem na VŠ seknou. Běhání mi přirostlo k srdíčku a bez něj bych to ani nebyla já. Vybírala jsem si takovou školu, abych mohla dál běhat (i kvalitně). Původně se mi nechtělo trénovat s někým jiným, bála jsem se každé změny. O prázdninách jsem se se svou trenérkou vůbec neviděla a tak nějak mi došlo, že by to takhle pokračovalo i v Praze a že to takhle moc nefunguje. Bála jsem se sama oslovit nějakého trenéra v Praze a pak zafungoval vyšší princip (možná vesmír, Bůh nebo jak tomu kdo říká). Zmínila jsem se před jedním běžeckým kamarádem, že jdu studovat do Prahy a on mi doporučil pana trenéra Pernicu. Kdyby mi ho jen doporučil, on mu rovnou napsal a začal mi domlouvat spolupráci. Takhle zpětně jsem mu moc vděčná, ale v tu chvíli mě fakt zamrazilo v zádech. Z mojí strany si se svým novým trenérem fakt dobře rozumím. Tréninky mi náramně vyhovují a ve skupině jsou fajn lidé s podobným nadšením do běhu. Ale výsledky se teprve ukážou časem. Musím být trpělivá a vytrvalá, ale to už k vytrvalostnímu běhu patří.
Život je změna a změna je život. V Praze mi chybí náš pejsek Connie, Krušky a plná lednička, co si sama nenakoupím a neudělám, to nemám. Ale na druhou stranu cítím neskutečnou svobodu a samostatnost. Bála jsem se všech změn, ale opravdu mi pomohly a cítím se o dost lépe.
Poslední změna je i v mém osobním životě. Běhám teď s Vikim, ale jen někdy, protože je sakra rychlý. Jinak spolu čas od času chodíme cvrnkat kuličky či si jinak užívat volný čas.
Děkuji všem za přízeň a podporu. Nebylo to teď pro mě úplně lehké, za což se omlouvám. Až mi začne škola, tak budu mít nejspíš méně času. Budu muset šidit svůj blog ještě víc než dosud (i když to už asi víc nejde). Nebojte, někdy sem přibude nějaký příspěvek, ale asi ne pravidelně. V září budu ještě aktivní, tak se můžete těšit ještě na pár článků.
Nebojte se změn. Někdy je těžké něco změnit, ale pak to stojí za to. Posouvání svých hranic znamená žít. Máte rádi změny a kdy jste něco naposledy změnili?
Běhu zdar a hodně odvahy!
