Na blog přidávám většinou své zážitky ze závodů nebo soustředění. Tahle zkušenost bude trochu jiná. Nikomu ji nedoporučuji. Je to jedno z možných řešení, pokud vás delší dobu trápí problémy s kolenem a žádné jiné vyšetření nic neukázalo. V nejlepším případě zjistíte, že jsou na tom vaše kolenní vazy, menisky a chrupavky dobře, jedná se třeba „jen“ o iliotibiání syndrom a není potřeba nikam „řezat“. V tomto případě budete moci vyběhnout cca za měsíc. Když se naskytne nějaký větší problém např. natržený meniskus, přetržený přední zkřížený vaz či jako v mém případě díra v chrupavce, je to na delší dobu. Trochu vám to změní plány do budoucna, není to konec světa ani sportování, ale budete muset být trpělivější a opatrnější. Je potřeba zapracovat na příčině vzniku problému (pokud se nejedná o akutní úraz), posílit správné partie, dbát více na regeneraci, najít si šetrnější alternativy k hlavnímu sportu a upravit trénink.
Co to vlastně artroskopie je?
Jedná se o operativní zákrok, kdy vám je při úplné narkóze dvěma malými dírkami do kolene zavedena kamera a operační nástroj, který kontroluje pevnost menisků, šlach či chrupavek. Při případném problému přichází po kontrole operativní zákrok – např. uštípnutí odstávajícího menisku, shaving chrupavky, přišití vazu…(nejsem ortoped). Zákrok trvá zpravidla 15-40 min a většinou můžete odskákat na druhé noze ještě ten den domů.
Následuje důležitý týden klidu, kdy se vám v kloubním pouzdře vytváří nová tekutina a hojí se tkáně. Na řadu přichází vyndávání stehů, které ani nestojí za řeč. Pokud koleno oteče, řešením je punkce, ale nechci vám kazit den. Dále záleží na nálezu a typu opravy poškozených tkání, někdy dostanete ortézu, kterou musíte nějakou dobu nosit proti ohýbání kolene, někdy musíte noze ještě cca měsíc ulevovat o berlích. Každý to má trochu jinak. Po této nepříjemné fázi je na řadě rehabilitace, která je opravdu důležitá.
Fyzioterapie co nejdříve, nejlépe ještě pár týdnů předem
Obrovský problém (skoro větší než operace) je rychlé ochabování svalů na operované noze a následná nevyrovnanost celého těla. Doporučuji začít cvičit stehenní svaly, lýtka a stabilitu kolene pár týdnů předem. Noha poté neochabne tolik a bude se vám lépe vracet zpět k pohybu. Dále je důležité hned, co vám to povolí váš ortoped-operatér, začít nohu pokrčovat, posilovat a postupně zatěžovat. Posilovat zbytek těla (trup a ruce) můžete s malou úpravou cviků pořád. Vše je dobré procvičovat pod dohledem fyzioterapeuta. Od lékaře dostanete poukaz na cvičení ale až třeba po měsíci, musíte si nejdříve najít fyzioterapii sami.
Po prvním týdnu po mně chtěla paní fyzioterapeutka ohnout koleno. Nešlo to. Bolelo to. V tu chvíli jsem si nedokázala představit, že někdy budu chodit, natož běhat. Stačil týden cvičení a koleno jsem ohnula o víc než 90°. Další problém, který mi dal zabrat o dost víc, bylo propínání kolene a zatínání stehenních svalů. Přišlo mi, že na noze žádné svaly, které bych mohla zatnout, nemám. Umíte pohnout pouze palci na noze? Jestli ne, tak se to zkuste naučit. Zpočátku nebudete vědět, co dělat, kde zabrat. Bude vám to připadat stejně nemožné, jako mně zatínání stehenního svalu.
Důležité je se naučit chodit správně o berlích. Jinak si můžete přetížit druhou nohu, záda a ruce. Nejdřív jdou berle, pak nemocná noha a nakonec zdravá. A na tu nemocnou se nebojte zlehka postavit, pokud to už máte dovoleno od lékaře.
Náhradní sporty
U každého se můžou povolené sporty lišit. Po některých operacích kolene můžete už od začátku šlapat na kole/rotopedu, ale při některých na kolo sednete až po měsíci. Zpočátku budete rádi za jakékoliv procházky o berlích. Nejvíc jsem dala asi 8 km, ale musím říct, že už se mým rukám opravdu nechtělo.
Až zahodíte berle, nejspíš budete pokukovat po něčem akčnějším. Dobrá varianta je kolo. Ze začátku je dobré preferovat rovinaté trasy a vysokou frekvenci šlapání na lehkých převodech. Postupně navyšujte kilometry a stoupání.
Ještě lepší alternativa je plavání. Je to skvělý aerobní základ, zpevníte trup, zlepšíte efektivitu dýchání a v neposlední řadě ulevíte nohám. I při plavání se člověk může pěkně „zničit“. Na druhou stranu je plavání skvělá regenerace. Měla jsem skvělou možnost trénovat v bazéně s triatlonovým trenérem, který mi výrazně zlepšil techniku, i když je stále na čem pracovat.
Určitě je možné provozovat více sportů, ale tyhle dva pro mě byly nejbližší a nejdostupnější.
Návrat k běhu
Trpělivost a vytrvalost
Po 2 měsících jsem se konečně odhodlala vyběhnout. Začala jsem indiánským během. Nejdřív pár minut chůze, pak pár minut běhu a takto třeba 3x. Postupně jsem přidávala minuty a také výběhy/týden. Už jsem zvládla uběhnout 30 min v kuse, ale po druhém kilometru mě noha často začala bolet a podlamovat se. Zvolnila jsem v běhu, přidala jsem více cvičení a plavání. Po týdnu byla na tom noha o dost lépe. To pro mě bylo dobré znamení. Pokračovala jsem ve volných klusech, které jsem natáhla až na hodinu. Také jsem pomalu začala s dlouhými anaerobními úseky. Po 3 měsících pobíhání konečně běhám bez bolesti. (Kromě seběhů, s těmi ještě nějakou dobu kamarádka nebudu.) Ještě zdaleka nejsem tam, kde jsem byla vloni. Bude to ještě běh na dlouho trať, ale už si dokážu představit, že se zase vrátím k pořádnému běhu. Do té doby mě potkáte na triatlonech, protože co jiného zkusit po tolika měsících plavání a kola? A kdo ví, třeba změním disciplínu. Anebo mě za rok či za dva uvidíte zase na startu nějakého závodu na dráze.
Nekoukejte na tempo ani na tepovku. První výběhy jsou jen o tom si připomenout, co je to běh. Po pár výbězích už je dobré tepovku sledovat a běhat „aerobně“. Nestyďte se si ubrat, prostě zkrátit běh nebo přejít do chůze, když bude noha bolet. Je důležité to nevzdávat a věřit v lepší zítřky. Ony přijdou.
Typy navíc
- Chlazení po operaci, při otoku, po aktivitě
- Tejpování kolene – mřížkové a stabilizační tejpy
- Později – cvičení stability na bosu
- Nefixovat se tolik na běh, být vděčný/á za jakýkoliv pohyb
- Pořídit si nové kvalitní běžecké boty a preferovat měkké povrchy
- Najít si i jiné koníčky (já jsem oprášila klavír a housle)
- Přečíst si knížku od Hillary Allen – Out and back a vlastně přečíst, co nejvíce knížek
Poděkování
Děkuji své rodině za podporu, pomoc a trpělivost; svému přítelovi, že to se mnou přežil; všem svým kamarádům a známým, kteří mi někdy napsali něco milého. Velký dík patří především mému ortopedovi Mudr. Štovíčkovi; Fyzio Kadaň za rychlou pomoc; paní na fyziu na Ípáku, která zvládla všechny moje opakující se dotazy ohledně běhání; triatlonistům z Road2kona; mému běžeckému trenérovi Perňovi za trpělivost; Bjež za radost v podobě parádnických čelenek; mému novému triatlonovému klubu Kilpi kome klub… snad jsem na nikoho nezapomněla.
Běhu zdar!
