Po minulém roce, kdy jsem se na MS v běhu do vrchu vůbec nepřipravovala, jsem se rozhodla, že letos tomu dám o dost víc. Důvod, proč jsem nenapsala, že tomu dám vše, je jednoduchý. Je mi 18 let, závodím za juniorskou kategorii a nehodlám se teď úplně oddělat. Vyhrávat v juniorech umí každý, ale v dospělých… Naštěstí mám rozumnou trenérku. Nechci vám tady teď povídat o mých názorech. Chci vám povědět něco o svém 1. „soukromém“ soustředění.
Nechtěla jsem jezdit někam do neznámého prostředí. Do Krušných hor to mám z domova kousek, ale jezdit tam každý den by byla otrava. Proto jsem se rozhodla zabydlet se na týden v Loučné pod Klínovcem.
Nebylo to mé 1. ubytování přes airbnb a určitě ne poslední. Na airbnb mám ráda tu domácí atmosféru a individuální přístup. Nelis apartmán byl pro mě přesně to pravé. Plně vybavený byteček v minimalistickém Ikea designu.
Těm, kteří sledovali můj den na instagramu czechmountinrunning, jistě neuniklo, že si vařím sama. I když je to trochu náročnější (přijdete unavení z tréninku, musíte se osprchovat, protáhnout a do toho něco uvařit, protože do hodiny byste měli něco sníst kvůli lepší regeneraci), aspoň jíte to, co vám chutná a co chcete. Ne jako na soustředění na Zadově, kam v nejbližší době odjíždím. Býváme ubytovaní na hotelu a na místní stravu nemám bohužel nejlepší vzpomínky. Mít k večeři na výběr z vepřových výpečků s knedlíkem, uzeného hovězího jazyku s kolínky nebo sladkých kynutých knedlíků je opravdu výhra. K tomu minimum zeleniny. Opravdu optimální strava k super výkonům na tréninku a následné rychlé regeneraci.
Většinu tréninků jsem odběhala okolo Klínovce, nejvyššího vrcholu Krušných hor. Z několika stran se na něm klikatí sjezdovky. Kde nevedou sjezdovky, jsou singltreky nebo turistické cesty. Párkrát jsem si zaběhala na „třívrtulový“ cestě, asi nejrovinatější cestě v okolí. Na kole jsem vyrazila objevovat neznámá místa za Božím Darem. Jednou jsem vyrazila na průzkumnou „16ku“ do Německa kolem Fichtelbergu. Pro mě jsou místní lesy zakleté a vždy tam zabloudím. Minulý rok jsem tamtudy bloudila na kole. Letos jsem si z 16 km udělala rovnou něco málo přes půlmaraton. Nejkrásnější na celém soustředění bylo vybíhání na ranní klusy za východu slunce a zakončení odpoledních tréninků během západu slunce. Mám slabost pro tyhle chvilky. A když se ještě někdy přidá mlha…
I na školu jsem si udělala čas. Dokopala jsem se k matice, maturuji z ní. Každý večer čtu povinnou četbu. Po obědě sleduji anglické seriály. A jelikož je nejlepší výuka jazyků v praxi, šla jsem nakupovat do německého Oberwiesenthalu.
Tohle soustředění mě zocelilo v pevné vůli a samostatnosti. Samozřejmě bych uvítala nějakého parťáka, ale v samotě si člověk nejlépe uvědomí některé věci. Věřím, že jsem se aspoň trošku někam posunula, na Zadově ještě něco ve zdraví přitrénuji a na MS budu mít co předvést.
A co vy? Vyrazíte o podzimních prázdninách někam na soustředění nebo prostě jen objevovat?
Běhu zdar a horskému obzvlášť!
PS:Tady budu v budoucnu bydlet. V zimě se sem nejspíš dá dostat jen na běžkách, hned za potokem je Německo a nejspíš tu nejsou žádní stálí obyvatelé, ale ten název.
